Z farní kroniky - podle Jaroslava Mackerle
"Nemůže být pochyb o tom, že farní kostel v Jevíčku byl postaven současně se založením města. Farní kostel byl tedy založen někdy v letech 1230 - 1240. Pro stavbu kostela bylo vybráno nejvyšší místo poblíž západní městské brány. Nutně musíme předpokládati, že městské domy byly roubeny ze dřeva a že i městské valy byly z hlíny, dusané do vodorovných srubnic. Zdá se však, že první kostel byl již postaven z kamene. Nebyla to první stavba kamenného kostela na Malé Hané, protože ve Vískách ( u Letovic foto 1 2 3) byl již postaven kamenný kostel románský (dodnes jsou ve věži zevnitř dvojité románská okénka). Tomuto nejstaršímu kostelu ( v Jevíčku ) můžeme přisoudit obdélníkový půdorys s obdélníkovou absidou, jak to odhalil Ing.Jaroslav Mackerle při výkopu roku 1942. Kostelu se hřbitovem byla vyhrazena plocha asi 1 5000 čtverečních metrů, což je asi 3x více než plocha domu rynkovního. Většinu plochy zaujímal hřbitov. Uprostřed hřbitova, přibližně na ose Horní Farní ulice, stal kostel s jedinou lodí asi 6 m širokou a asi 10 m dlouhou. Absidu tvořil jednoduchý obdélník 3 x 5 m. Základy kostela měly šířku asi 120 cm. Kostel byl orientován k východu ( kněžiště ) a vchod do kostela byl ze strany jižní. Zdá se, že i u tohoto prvního kostela byla absida sklenuta jednoduchou klenbou žebrovou. Nasvědčuje tomu kamenné žebro, mírně skosené (bez výžlabku), které bylo nalezeno zazděné do opěrného pilíře pozdější absidy. Vlastní loď měla strop rovný trámový jako většina okolních gotických chrámů.
* absida = apsida (z řec. αψις (hapsis) – oblouk, zaoblení, obloha a lat. apsis či absis – výklenek) je půlkruhová či podkovovitá oltářní nika zaklenutá konchou, vzniklá v římské antické architektuře a používaná především v románské a románsko-gotické architektuře.*
Kostel byl zasvěcen sv. Mikuláši. Toto starobylé patrocinium ( zasvěcení kostela = svátek patrona kostela ) má snad vztah k biskupu Mikuláši pražskému ( + 1258 ). Snad to byl on, který kostel světil ( ? ). Patrocinium mělo také vliv na to, že první známí lide z Jevíčka nosili toto jméno: jako třeba Mikuláš z Jevíčka (Nicolaus Gewiczka seu de Kolberg), který od roku 1348 byl jedním z prvních učitelů medicíny a v roce1372 rektorem pražské Karlovy univerzity. Mimo farní kostel byl v Jevíčku postaven ještě klášterní kostel řádu sv. Augustina. Klášter byl založen pravděpodobně na místě starého královského dvora někdy před rokem 1370. Zakládací listina se nezachovala. Klášterní kostel byl zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie a byl rovněž gotický ( je možné, že byl podobný kostelu augustiniánů v Krasíkově-dnes se zachovaly jenom tři stěny foto 1, 2, 3 ) U kláštera stávala ještě gotická hřbitovní kaple sv.Trojice. Za městem směrem k Derflíku ( Vísce ) stávala gotická kaple sv.Floriána. Přestavba starého kostela byla provedena nejpravděpodobněji až za Hanuše Haugwitze z Biskupic, jemuž bylo město Jevíčko zapsáno do vlastního dědictví. Hanuš sídlel nejprve na Bouzově, ale potom si zvolil Jevíčko za své sídelní město. Přestavba kostela byla provedena ještě v duchu gotickém. Starý kostel byl rozbořen, hlavní loď byla zvětšena a založena nová pětiboká apsida. Ke každému rohu apsidy byl založen mohutný opěrný pilíř a polygonální apsida byla zaklenuta žebry s pozdně gotickým hruškovým profilem. Okna byla vysoká, opatřena kamenným ostěním rovněž o hruškovým profilu. Nad okny byla kamenná kružba. Největším důkazem o přestavbě kostela je velký zvon (foto 1, 2) od Jana Haugwice ( Hanuše Haugwitze), který nese letopočet 1509 a hlásá, že tento zvon má Maria " Di Gloken hat Maria" . Ing.Mackerle se domnívá, že touto Marii jest míněna gotická Madona,která dříve stávala na hlavním oltáři kostela sv.Mikuláše.O úctě k této Madoně svědčí i mnoho šatů a plášťů, uváděných ve farním inventáři (dnes zvon je na městské věži, které nejstarší část pochází z roku 1364). * základy polygonální apsidy byly odkrytý při kopání základů pro hasičskou zbrojnici v roce 1949. Tehdy byl ve výkopu nalezen stříbrný penízek Ludvika I. z roku 1516-1526.* Z této doby přestavby kostela pochází patrně i obraz sv.Mikuláše, na němž je znázorněn světec, jak křísí k životu 3 malé děti, zabité zlým řezníkem a uložené a nasolené ve škopíčku. Tato legenda je u nás celkem neznámá, ale je běžná ve Francii. Tento obraz je renesanční. Nejstarší inventář kostelních klenotů je z roku 1626 a uvádí se v něm, že méně cenné věci měli kostelníci Mikuláš Jedlička a Jiřík Mottlů, ale cenné věci měli v úschovně na tajném místě a tam je ukládali vždy za přítomnosti několika předních radních. Příští inventář se sepisoval v roce 1636 za faráře Antonína Kurky OSA a za kostelníků Mikuláše Borovičky a Jakuba Tichého. V tomto inventáři se rovněž uvádí, že v kostele visí celkem 69 obrazů. V roce 1658 za faráře Matyáše Dubovského byly založený matriky. K roku 1658 je tu přepis starého zápisu Řehoře Olomouckého ( Gregorius Olomucensis ), někdejšího faráře jevíčského z roku 1401. Zápis tyká se desátku, které farář přijímá z Jevíčka a okolních vesnic patřících farnosti. K další přestavbě kostela došlo někdy kolem roku 1660 nebo 1680, snad současně z přestavbou kláštera. Tehdy asi byly prolomený obě boční zdi a byly zřízený 2 boční kaple, podobně jako u všech okolních gotických chrámů. Stará gotická okna byla vybourána, zvětšena a zřízena okna barokní se stlačeným obloukem. Vstup do kostela byl přeložen pod kůr. Ing. Mackerle se domnívá, že za velkého moru v Jevíčku v roku 1680 hřbitov kolem kostela nestačil a že se započalo s pohřbíváním mimo město, za klášterním dvorem. Zcela určitě se na nový krchov pohřbívalo již roku 1708, kdy se pořizoval nový dřevěný kříž ( uvádí se v tomto roce, že na nový krchov řezbářovi bylo zaplaceno 5 zl a malířovi 7 zl ). Další inventář z roku 1712 je poznamenám v účetní knize a je zde zaznamenáno, že „ na hlavním oltáři stoji socha Panny Marie z Děťátkem a ta má k disposici 6 fěrtochů(plášťů)“. Na kůru se uvádějí jedny opravené varhany a jeden pozitiv ( = přenosné malé varhany ). Dále tu byly 2 vlašské bubny, 2 pozouny, 2 polní trubky, 1 violina, 3 housle a 2 violy. Uvádí se tu i kostelní knihy a 36 různých hudebnin. Jsou uložený v almárce a právě tato almárka s gotickou rovnou římsou se zachovala dodnes ( současně je v arcibiskupském paláci v Olomouci ). V knize „počtu zádušního“ jsou uvedené některé události : roku 1709 se rušila dřevěná zvonice, která stala před kostelem a zvony z ni se přestěhovaly na městskou věž a stalo to 60 zl. Nová zvonová stálice nesla vyrytý nápis se jmény budovatelů : „dne 19.XII.1709 za Václava Ferdinanda Žalkovského,faráře Tomáše Pinkavy,, purkmistra Josefa Kudly“. Nad zvonovou stálici byl umístěn hodinový stroj, na němž vyražen letopočet 1612 ( dnes stoji v muzeum ). Roku 1714 se uvádí větší spotřeba špeku ke zvonům, že se kvůli moru 2 x denně vyzvání. V roku 1728 poznáváme poprvé jak kostel sv.Mikuláše vypadal. Toho roku muselo každé město nakresliti plán města a vyznačit židovské město. Kolem hřbitova byla zděná ohrada. Přímo proti Horní farní ulici byl vstup na hřbitov, zděný a zaklenutý. Nad vstupem visel i plechový obraz, který byl později přemístěn na štít domu č.140, který byl právě v těchto místech postaven po zrušení kostela ( 1791 ). Po levé straně vstupu byla jednopatrová farní budova, dole zděná, nahoře roubená. Při faře nebylo žádné pole, žádná louka ani žádný les. K faře na jižní straně přiléhala farní zahrada. Farář Hikade vysadil tuto zahradu ovocnými stromy. Po pravé straně vstupu stál kostel (plánek Ing.J.Mackerle). Podrobná popis situaci ve farnosti pochází z Vizitační zprávy faráře Antonína Hikade z roku 1771 ( od stránky 29 v I díle farní kroniky). Dovíme se zde, že kromě kostela sv.Mikuláše farnosti patři ještě kaple sv.Bartoloměje ( publica Capella ), kaple sv.Floriána ( capella privata ) na předměstí u cesty do Derflíku * kostel Nanebevzetí Panny Marie a kaple Svaté Trojici patřily klášteru augustiniánů * Do farnosti patřily vesnice : Bělá, Derflík, Přední a Zadní Arnoštov, Biskupice s kostelem sv.apoštolů Petra a Pavla, Březinky, Hartinkov,Libštejn(Zalesí), Nectava, Vysoká a Jaroměřice s kostelem Všech Svatých. Ve zprávě se uvádí, že ve městě bylo 67 měšťanů, 63 uličníků, na předměstí 31 sedláků a 39 chalupníků. Od nich dostával farář na penězích 140 zlatých a 12 špiček soli, palivového dřeva 14 sáhů a 560 vajec. V Bělé bylo 8 sedláků, 5 čtvrtláníků a 17 chalupníků : dávali 14 mír ječmene, 4 míry ovsa a 86 vajec. V Derflíku bylo 15 sedláků,6 čtvrtláníků a 19 chalupníků : dávali 18 mír žita a 105 vajec. Zadní Arnoštov měl 13 sedláků, 5 zahradníků(Hortulani) a 24 chalupníků : dávali 58 krejcarů, 4 sáhy dřeva a 97 vajec. Přední Arnoštov měl 18 sedláků,2 zahradníky a 29 chalupníků : dávali 58 krejcarů, 4 sáhy dřeva a 162 vajec. V Biskupicích bylo 15 sedláků a 18 zahradníků : dávali 5 mír pšenice, 6 mír ječmene a 10 mír ovsa, v penězích 10 zlatých a 20 krejcarů, pak 66 koláčů, 162 vajec a 16 mírek másla. V Březince je 6 sedláků a 8 zahradníků : dávají 6 mír ječmene,1 míru ovsa a v penězích 4 zl a 40 krejcarů, 7 mírek másla, 28 koláčů a 68 vajec. V Hartinkově je 14 čtvrtláníků : dávají 6 mír ovsa a 42 vajec. Ve Vysoké je 15 zahradníků : dávají 30 vajec. V Libštejně je 12 zahradníků : dávají 24 vajec. V Jaroměřicích je 40 sedláků, 18 čtvrtláníků a 4 zahradníků: dávají 42 míry ječmene, 42 míry ovsa, 30 mírek másla a 200 vajec. Tehdy byl ten zvyk, že sedláci a domkaři (zahradnici – Hortulanis – ti,kteří vlastnili zahradu) dávali po dvou koláčích, sedláci dávali po 4 vejcích, čtvrtláníci po třech a chalupníci po dvou vejcích. Pak je tu starodávný zvyk, že ze všech vybraných vajec dostal farář 2 části a varhaník s kantorem jednou část vajec. Kostel se při vizitační zprávě z roku 1771 popisuje takto(od stránky 32) : kým a kdy byl postaven neznámo. Presbyterium je opatřeno klenbou kdežto v lodi je strop trámový, malovaný. Kostel nemá věže(byla zvonice na městské věži), jen nad lodi je malá sanktusová věžička, v niž visí malý zvonek. Ostatní zvony(stránka 33) visí na městské věži, která je 24 kroků vzdálena od kostela. Veliký zvon(Major) váží 30 centů (1680 kg) a je z roku 1509. Druhý zvon váží 24 centů a je z roku 1550. Třetí zvon má 3,5 centů a je z roku 1702. Čtvrtý zvon má 2 centy a je také z roku 1702. Oba poslední zvony jsou darovány rodinou Žalkovských. Sakristie je na straně epištolní,zaklenutá, je mokrá a vlhká, takže paramenta musí být umístěna ve staré oratoři. Křtitelnice je z mramoru s dřevěnou soškou sv.Jana Křtitele( dnes je v kostele Nanebevzetí Panny Marie). Hlavní oltář byl zasvěcen sv.Mikulášovi,biskupovi a nebyl konsekrován, a není známy ani rok postavení ani donátor. Postranní oltáře jsou čtyři : na straně epištolní ke ctí Svatých Andělů Strážných(dnes ve Vranové Lhotě) a ke ctí sv.Anny(dnes v Deštné); na straně evangelní jsou oltáře Umučení Páně(dnes ve Skřipově) a oltář Svatého Kříže(byl ve Vyšehoří, ale v roce 1957 shořel při požáru kostela). Na straně epištolní je postavena kaple Panny Marie Pasovské a na straně evangelní kaple sv.Šebestiána a sv.Rocha(dnes v kostele Nanebevzetí Panny Marie). Hudební kůr je dřevěný. V kostele není žádná krypta,ale byly v něm náhrobky : za pohřbení na hřbitově se platí 5 zlatých, pohřbení v kostele stoji 10 zlatých. Poblíž kostela, v místech dnešní fary stávala dříve kostnice, do které se ukládaly kosti vykopané z hrobů. Za hřbitovní zdí, v místě bývalého hasičského skladiště, stávala stará škola farní, nízká a dřevěná. Po jedné straně školy byl vchod na hřbitov se strany kláštera, a po druhé straně byla kašna s výtokem městského vodovodu(část dřevěného potrubí je dnes uložená v městské věži). Historie kostela sv.Mikuláše měla víc než 500 let, avšak koncem 18.století blíží se její konec. Ve farní kronice je Notandum, ve kterém je napsáno, že „ Quod Monasterium Religiosorum Eremitarum S.Augustini Septima Septembris Anno 1784 per …de Schwannefeld actualem Consiliarium Gubernii Brunensis cassatum fuerit, in quo pro tunc sex sacerdotes a unus frater existebat. 15 Decembri relicta vacua Ecclesia, a Monasterio omnes Brunam ad suum ordinis Monasterium se consulerunt, nec in Parochia se comendarunt. Anno 1785 prima Domenica Quadragesima 13 Februari prima Divina celebrata erant in Monasteriensi Ecclesia“ což mohli bychom přeložit takhle :“Když klášter Poustevníků sv.Augustina 7.září roku 1784 přes Schannefelda současného Komisaře gubernie Brněnské byl zrušen, v klášteře bylo tehdy 6 kněží a jeden bratr. Od 15 prosince toho roku kostel byl opuštěn a řeholnici odešli do kláštera v Brně, farnost po konsultaci z augustiniány převzala správu kostela. V roce 1785 první neděli postní 13 února byla v klášterním kostele sloužená první farní mše svatá.“ Když se nově postavený poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie( 1766) stal kostelem farním, pro praktický uvažující císařské úředníky byl kostel sv.Mikuláše zbytečný a byl v roce 1791 zbourán a z toho materiálu byla postavená současná fara. Bohužel bourání nezastavilo se na kostele, ale byly zbouraný také kaple Svaté Trojice a sv.Floriána. Na neštěstí kromě hmotných škod tato doba přinesla i duchovní úpadek : velké poutí k Panně Marii, které zázraky proslulá socha stala na hlavním oltáři v kostele Nanebevzetí Panny Marie, skončily a postupně i ve farnosti poklesla důvěra v pomoc Boží na přímluvu Panny Marie.
Příběh kostela Nanebevzetí Panny Marie : (podle knihy P.Klementa Janetschka OSA „ Augustiniánský klášter v Jevíčku“) Z poznámek roztroušených po spisech převora Adeodata Hanzely lze též přibližně nakresliti obrázek bývalého klášterního kostela. Dřívější klášterní kostel byl gotický. Presbytéř byl celý zbudován z kamene, loď chrámová z cihel. Zajímavo je, že na celé severní Moravě není k nalezení gotický kostel – vyjma oba augustiniánské : v Mariakron(Krasikov) a v Jevíčku, který by pocházel ze 14.-16.století. Kostel vyhořel v roce 1562 a v roce 1587 opět byl zachvácen požárem, jimž tak utrpěl, že se sřítila klenba nad lodí chrámovou. Tenkráte byl zřízen jen prozatímní deskový strop, solidním byl nahrazen roku 1626. Oltářů měl kostel sedm. Hlavní oltář zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie zřízen byl v roce 1627 od Španěla Didaka Unquetta. Na epištolní straně nalezala se často zmíněná kaple Panny Marie a naproti ní sakristie. Na evangelní straně byly mimo kazatelnu tyto oltáře : oltář sv.Anny, oltář to bratrstva,zbudovaný v roce 1715 od Alžběty Zialkovské ze Zialkovic ; oltář sv.Augustina s obrazem Matky Páně z kláštera svatotomášského v Brně ; oltář Svatého Kříže zbudovaný v roce 1698 z milodarů. Alžběta Zialkowská ze Zialkowic darovala naň stříbrný relikviář s pravou částečkou kříže Spasitelova a choť sekretáře Helena Gärtlerova stříbrný kalich „ mistrovské dílo vídeňské práce“. Oba poslední oltáře i s kazatelnou zhotovil jevíčský stolářský mistr Petr Sala . Na epištolní straně stály tyto oltáře : oltář sv.Mikuláše Tolentinského s obrazem Panny Marie Częstochovské, který daroval převor Kladrubský, rodem Polák; oltář čtrnácti sv. pomocníků zbudovaný neznámým sedlákem z Chornic. Vedle kazatelny nalézala se hrobka Anny Hochbergovy z Hennersdorfu, před oltářem Svatého Kříže hrobka Františka Ferdinanda Šubiře z Chobyně a jeho manželky Kateřiny. V kapli Panny Marie byli pochování tito členové rodiny Zialkovských : Marquard baron Wesnieck +1693 a jehož syn téhož jména +1701, Jiří Protivin Zialkovsky +1704, Jindřich Zialkovsky +1706, Alžběta,baronka ze Sackhú +1706, baronesy Antonia Wesnieck +1707, její sestra Felicitas +1708 a Václav Zialkovsky +1712. Uprostřed kostela se nachází hrobka augustiniánů postavena v roce 1692. V lednu 1762 byl kostel zbořen a odklizen i s mariánskou kapli. Ačkoliv bylo dělníkům nařízeno, aby dávali pozor na kameny s nápisy a letopočty, z nichž by se dalo souditi na zakladatele chrámu nebo dobu zbudování, přec zůstalo všecko pátrání marným. 20 června 1762 posvětil opat Matouš Pertscher v přítomnosti Karla,hraběte Salm-Neuburga na Inu, majitele Opatovic a Jevíčka a Olomouckého kanovníka Václava,barona z Freyenfelsu, četného duchovenstva z okolí a nepřehledného množství lidu, základní kámen nynějšího kostela, který se nachází ve zdi za hlavním oltářem. Stavba nového chrámu pokračovala rychle, takže už 25.září 1765 stavena byla na věž báně a 10.srpna 1766 jej opat Pertscher posvětil, při čemž měl sám dvojí kázání v řeči německé. Plán k tomuto chrámu, jenž je mnohem větší než dřívější, dodal stavitel Pavel Mertha z Boskovic. Týž postavil i kostel ve Sloupu a zámek v Rájci. Náklad na tuto stavbu převyšoval 14000 zlatých. Opat Pertscher přispěl 6630 zlatých, klášter jevíčský 4885 zlatých, rytíř Zeno z Tannhausen 1336 zlatých, bratrstvo růžencové 780 zlatých, několik ofěr na stavbu chrámu vyneslo 374 zlatých. Nový kostel je 39 metrů dlouhý, 23 metrů vysoký, 18 metrů široký. Dlážděn byl kamennými plotnami(od roku 1906 je nová dlažba), zakryt břidlicí, věž však mědí. Nad portálem je umístěn erb opata Matouše Pertschera (z roku 1768). Kostel měl z počátku jen šest oltářů. Hlavní oltář byl zbudován nákladem rytíře Ferdinanda Zenona z Tannhausen, který od roku 1753 žil v klášteře jako pensista a je též v kostele pochován. Na hlavním oltáři nalézá se táž socha Panny Marie, která dříve stávala v mariánské kapli. Dřívější starý hlavní oltář byl darován kostelu ve Skřípově. Na evangelní straně byly mimo krásnou kazatelnu jen oltář Svatého Kříže a oltář sv.Moniky. Na epištolní straně však stál oltářík sv.Jana Nepomuckého(socha), a oltáře sv.Augustina a sv.Mikuláše Tolentinského. Čtyři jmenované větší oltáře pochází z věhlasné tehdy stolařské dílny u sv.Tomáše v Brně, kterou řídil bratr – laik Bernard Stettner. * nové poznámky z diplomové práce Zuzany Macurové o mecenátu Matouše Pertschera * Vznik hlavního oltáře nacházejícího se v kostele dodnes je však datován až rokem 1779. Byl vystavěn nákladem Ferdinanda rytíře Zena z Tannhausenu. Nabízí se tedy otázka, jaký oltář stál v závěru chrámu od roku 1766, kdy byl nový kostel dostavěn, až do roku 1779, kdy byla podepsána smlouva se sochařem Tomášem Schweiglem na vybudování nového hlavního oltáře. Je nepravděpodobné, že by do nové stavby s novým vybavením nebyl pořízen také nový hlavní oltář. Podle dochovaného vyúčtování s Jakube Schertzem je však patrné, že také jemu bylo v roce 1766, tedy v roce dostavby kostela, vyplacena částka 240 zlatých za prvky na hlavní oltář. Jednalo se mimo jiné o podstavec pro milostnou sochu Panny Marie, nacházející se právě na hlavním oltáři, včetně dvou andělů, kteří ho nesli. Dále dvě sochy vysoké sedm stop, obě za 80 zlatých. Schertzovi byla rovněž zaplacena velká svatozář s Duchem Svatým, jež se patrně měla nacházet v nástavci oltáře. Architekturu oltáře měl, stejně jako u bočních oltářů, pravděpodobně na starost laický bratr Bernard Stettner. Proč však byl již po necelých třinácti letech pořízen nový hlavní oltář? Z dané doby se nám nedochovala žádná zpráva o nějaké nehodě, či neštěstí, které by mohlo zapříčinit poškození či dokonce zničení „starého“ Schertzem a Stettnerem vytvořeného oltáře. Donátor nového oltáře, Ferdinand Zeno z Tannhausenu, se patrně chtěl tímto způsobem klášteru odvděčit za to, že zde mohl od roku 1753 dožít jako penzista (po smrti zde byl také pochován). A snad takto v chrámu zanechat i nějakou svou viditelnou stopu. Jakuba Schertze pak můžeme považovat také za autora sochařské výzdoby na čtyřech bočních oltářích a taktéž na kazatelně a varhanách, ač se dochovaná vyúčtování vztahují jmenovitě pouze k oltáři (pravděpodobně tedy hlavnímu) a ke kazatelně. O Schertzově autorství dalších sochařské výzdoby vypovídá především protáhlé figury a způsob skladby drapérie do ostře řezaných vertikál, patrný především na Schertzově díle pro kostel sv. Máří Magdalény v Brně. Vzhledem k létům výstavby kostela jí můžeme datovat do poloviny šedesátých let 18. století. Přízední kazatelnu vytvořil v klášterní dílně bratr Bernard. Výzdoba opět pochází od Jakuba Schertze. Čelní stěnu ambony zdobí reliéf zázračného rybolovu na Tiberiadském moři [Jan 21,1-11]. Na střísce kazatelny sedí tři andílci, v rukách třímají kotvu, hořící srdce a kříž. Jejich symboly tedy odkazují na tři teologické ctnosti – naději, lásku a víru. Nad nimi se v záři nachází beránek boží stojící na knize zapečetěné sedmi pečetěmi, představující Knihu Moudrosti, upomínající nás na vizi Posledního soudu a zároveň připomínající vítězné zmrtvýchvstání Krista. Bernard Stettner : tento umělecký řezbář pocházející z dolnorakouského Weitersfeldu, nacházejícím se necelých 20 kilomettrů od Znojma, se narodil roku 1712. Vlastním jménem se nazýval Leopold. Ve svých 25 letech, kdy vstoupil do augustiniánského kláštera v Brně jako laický bratr, však přijal jméno Bernard. V klášteře pak celých 45 let, až do své smrti roku 1782, vedl řezbářskou dílnu. Jakub Schertz : pocházel ze sochařské rodiny usadivší se v druhém desetiletí osmnáctého století v Brně. Od roku 1756 navštěvoval vídeňskou akademii. Podílel se svou sochařskou výzdobou na mnohých projektech brněnských augustiniánu. * Varhany byly postaveny až v roce 1768 a zhotovil je brněnský varhanář František Sieber za 850 zlatých. Řezbářskou práci obstaral Jakub Schertz anebo Ondřej Schweigl. Po zrušení kláštera a bourání gotických staveb v Jevíčku v kostele se postavilo ještě dva boční oltáře : na straně epištolní oltář Nanebevzetí Panny Marie z obrazem z hlavního oltáře gotického klášterního kostela a na straně evangelní oltář Svaté Rodiny z obrazem Příbuzenstva Ježíše z kaple Svaté Trojice. V roce 1770 získáno prostřednictvím řádového generála Františka Xaverského Vasqueza ostatky sv.Viktora,papeže a vystaveno ve skleněné rakvi na oltáři sv.Augustina(dnes oltář Nanebevzetí Panny Marie). V roce 1778 dal říšský hrabě Karel Vincenc ze Salm-Neuburgu na Inu, majitel Opatovic a Jevíčka, při severní zdi chrámové v bývalé křížové chodbě zbudovati pěknou kapli Bolestné Matky Páně. Kaple je hrobkou tohoto rodu : 15.července 1780 byly tělesné pozůstatky následujících členu tohoto domu,jež až dosud ležely pohřbeny ve farním kostela v Opatovicích : Marie Františka ze Salm – Neuburgu roz.hraběnka Liechtensteinová +7.11.1754 ; Antonia Filipina roz. hraběnka Vengersky + 20.07.1744 ; Anna Eleonora roz. Zárubová + 27.03.1753; byly to první a druha manželka Karla Oty, hraběte ze Salm-Neuburgu(otce Karla Vincence); dále jsou v kryptě pohřbeny děti Karla Oty : Jakub Ernest, Vincencia a Marie Caecilia. Potom byly v této hrobce tyto osoby z rodu Magnis a Fürstenberg : Maria Josepha roz.Magnis,druha manželka Karla Vincence + 6.08.1783 ; Johanna,hraběnka Fürstenberg + 30.05.1845 ; Fridrich,hrabě Fürstenberg + 22.05.1866(prusko-rakouská válka); Josephina,hraběnka Fürstenberg,roz.Žierotin + 5.04.1857. Dne 12. a 15.prosince 1784 opustili augustiniáni Jevíčko a odstěhovali se do svého mateřského kláštera v Brně. Posledními řeholníky v Jevíčku byli : otec Joachim Patzl,převor;otec Dominik Machal,regenschori, otec Jakob Pirk,předseda růžencového bratrstva, otec Vilém Groll,německý kazatel, otec Romuald Kořen, český kazatel, otec Ondřej Beck,sakristian a bratr Liberat Markus,vrátný. Dosavadní klášterní kostel byl v roce 1785 přeměněn na farní. Všecky pobožnosti a pouti přestaly a bratrstvo růžencové, jenž v roce 1711 čítalo 22375 členů v brzké době zaniklo. Patřící klášteru kaple Svaté Trojice, jež stála v dnešní Židovské ulici, byla v roce 1785 zrušena a na jejím místě postavený čtyři židovské domy, které shořely v roce 1869 při velkém požáru. Tento požár zničil střechu a věž kostela. Vnitřku kostela oheň neublížil, jen provaz držící lustr prohořel a velký lustr spadl a rozbil se. Roztavily se také zvony. Nový krov nad kostelem byl postaven poněkud nižší než byl. Stavěl jej tesařský mistr z Jaroměřic Fabián Mackerle. Na věži z úsporných důvodů byla postavena místo báně jen nízká stříška. Sošky sv.Augustina a sv.Moniky, které staly u vchodu do kostela byly po požáru přeneseny ke kostelíčku sv.Bartoloměje( bohužel po krádeži zůstala jen soška sv.Moniky). Nová kostelní báň věže byla postavena v roce 1938 za faráře Františka Kozumplíka. Ing.Jaroslav Mackerle vypracoval se souhlasem Památkového úřadu projekt novou věžní báň. Dne 27.září 1938 byla osazena zlacená báň z pamětními spisy. V roce 1972 za faráře Jiřího Poštůlky byla obnovena venkovní fasáda kostela. Další opravy v kostele : vnitřek kostela v roce 1988 za otce Pavla Kupky byl vrácen k původní podobě ; v 90 letech XX. století za otce Karla Macků a otce Pavla Hofírka obnovilo se fasádu kostela a vyměnilo střechu kostela.
Prameny:
- farní kronika
- Jaroslav Mackerle " Letopis města Jevíčka "
- knihy P.Klementa Janetschka OSA „ Augustiniánský klášter v Jevíčku“
- internet
